Posledních 11 dnů

Zbývají necelé dva týdny do našeho odjezdu směr Holandsko. Jestli mám strach? Ne, strachem bych to nenazvala. Je to takové nesmělé těšení se, otevřenost vůči všemu, co má přijít, ať už to bude s úsměvem či v slzách. Mám motýlky v břiše, a hlavu v oblacích, jako když jsem začala chodit s Dominikem, mým manželem. 😊

Konečně přišel na řadu i můj diář, do které poctivě zapisuju, co všechno bych chtěla v Holandsku podniknout, navštívit, zažít, ochutnat a zkusit (bude o tom brzo i samostatný článek). Mám i seznam, co nesmíme doma zapomenout, co by se hodilo v případě, že nám ještě zbude v autě místo, a co radši doma nechat. 😁 Spíš ten čas ale momentálně trávíme s rodinou a přáteli. Nenazvala bych to loučením, protože za chvilku budeme zpátky, a paradoxně jsme se s některými lidmi teď neviděli dýl, než bude trvat celý výlet, ale je to kouzelný čas po boku našich nejbližších. 💗

Prožívám teď velkou radost z toho, že jsme v Olomouci stihli ještě i sníh, zajít s Magdi bobovat, dělat andělíčky a zkoumat svoje otisky bot. V Holandsku moc sněhu asi nenajdeme, ale ono to nebude vůbec vadit, vzhledem k tomu, že tam chceme jezdit na kole. 😅

Mám na vás, kteří jste dočetli až sem, takovou prosbu - napište mi prosím do komentáře, jakým způsobem byste chtěli, abych publikovala články na blogu, až budeme v Holandsku. Mám zveřejnit každý večer aspoň krátký text s několika fotkama z daného dne, nebo to spojit do větších článků třeba po třech dnech? 😊 Moc by mi to pomohlo, znát váš názor. 😇
Díky a Inůfka vám přeje dny plné radosti a smíchu!