pátek 9. února 2018

Prozření

Výlety plánuju vždycky až ráno, podle nálady holek a toho, co je potřeba ještě mimo to stihnout (nákup, vaření, úklid, praní..), i tak to ale nejde odhadnout vždycky správně. A tak to dopadlo i tento týden.. 😅




V pondělí jsem chtěla udělat jen menší výlet do vesničky Muiden, která je od nás vzdálená cca 9km, případně pak ještě do sousedního Muiderbergu. Obě tato místa jsou přístavní, nachází se u zálivu IJmeer, navíc je v nich několik kešek a dají se projít během hodinky, dvou, celá.


Kdyby s tím ovšem souhlasila i Inůfka.. 😆 Odjíždíme z domu kolem 10:30, kdy je Ini unavená a v autě hned usne. Jenže jak je cesta krátká, tak ji přendáváním do vozíku na parkovišti vyprudím, a pak už se jí nedaří zabrat. Šátek jsem zapomněla v autě, mobil mám téměř vybitý, takže ani kešky určitě nestihneme všechny (a to mám i powerbanku, ale ta leží doma na stole...) a Majdi je taky nějaká nevrlá.. no ideální! Nevadí, projdeme se jen k hradu, a stejně sem určitě brzo pojedeme ještě s Dominikem, protože vesnice je naprosto kouzelná a je tu tolik úžasných zákoutí, že to musíme prozkoumat pořádně! No jo, jenže já na zpáteční cestě špatně odbočím, pak si nevšimnu, že se mi zasekla GPS, takže jedu podle ní dál, a přitom jsem měla dávno zatáčet, a z 15min cesty je naráz půl hodinová, což Inušku ještě víc namíchne.. zbytek dne zůstáváme doma, dneska radši už nic dělat nebudem. 😏


Úterý pojímám celé odpočinkově. Dopoledne zajedeme jen na nákup do obchoďáku, a zbytek dne si budeme hrát a vařit. Objevila jsem tu Lidl, tak ho jedeme prozkoumat a porovnat s českým. Nakonec jsem byla nadšená, protože cenově je dostupnější, než jiné obchody a spoustu věcí odtud znám a vím, jak chutnají. Holky potěšil herní prostor u obchodu, takže spokojenost na obou stranách! Že by obrat k lepšímu a byla to včera jen chvilkové špatné naladění..?



Ve středu si teda naplánujeme výlet do města Rijsenhout, kde je nakupeno velké množství kešek na malém prostoru, a je to opět přístavní městečko, které podle fotek na googlu vypadá moc pěkně. První zádrhel nastal na dálnici. Asi 3x jsem špatně odbočila a nakonec jsme jeli skoro 45min. Ini se během toho prospala v autě, ale mě ta cesta nějak rozmrzela.. Pak samozřejmě následovalo to, že se náš mladší miláček potřeboval protáhnout, ale nebylo kde.. tak jsem ji hodila do nosítka (ach ještěže ho máme!), ale ani to nebylo ono.. po půl hodince chudinka naštvaně vytuhla a u mě se dostavil pocit naprostého selhání.. 😌 asi potřebujeme fakt pauzu od toho všeho cestování. 

Bylo mi v tu chvíli holek líto.. sice zrovna obě krásně spinkaly ve vozíku, ale takhle to tu prožít nechci - chci, aby si to užívaly i ony, to je podstatné! Během jejich spaní jsem se prošla, trošku nabrala síly, a když se pak probraly, nechala jsem je dělat to, co chtějí - Ini jsem dala na zem, tak bude holt špinavá, to se opere, hlavně že je spokojená a může objevovat. Je tu taaak krásně! Musím to přece ukázat i jim, a ne jen z vozíku, nebo auta, prostě chci, aby si to tu poznaly po svém! Byť si to asi pamatovat nebudou, ale takovéto chvíle s nima chci prožívat! Ne řešit, že JÁ jsem si to nějak naplánovala a ONY nejsou spokojené.. Takto prostě nefunguju a jsem nastavená jinak, jen si to občas potřebuju připomenout. 😇 


Čtvrtek je tedy celý naplánovaný pro holky - jedeme do Utrechtu, kde je Nijntje Museum - netuším, co to znamená, ale podle fotek mi to přišlo jako dětská herna. 😅 Hlavní postavičku můžete vidět na fotce níž, je to Nijntje, u nás Miffy, ale já ji doteď neznala.




S muzeem, jak ho známe u nás, to nemá moc společného, ale je to dejme tomu takové první muzeum pro děti, kde si se vším můžou hrát a především - můžou si na vše hrát. 





Každá místnost byla nějak zaměřená, děti se tam mohly i obléknout do převleku (např. u nemocné Miffy se mohly děti obléknout jako zdravotní sestra/bratr a zajíčka vyšetřit a naordinovat mu léčbu).




Domů jsme se vrátily až kolem 18h, holky spokojené, a já taky. Byl to dobře strávený čas, Utrecht je krásné město a to samotné centrum bylo pro mě velkým překvapením - takto jsem si asi představovala Amsterdam.. 



A protože o víkendu asi zase někam vyrazíme i s Dominikem, tak pátek trávíme bez auta a budu dělat takové ty domácí práce (čti hrát si s holkama a koukat na zahájení olympijských her)... 😆


10 komentářů:

  1. Ještěže máme ty dětičky, aby nám připomínaly, co je a co není důležité, že? :-)
    Zahájení olympiády jsme sledovali v plném počtu a Áďa řešila, jestli budeš fandit Čechům, či Nizozemcům, když jste teď v té daleké cizině? Přejeme krásný víkend!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ha! Vyřiď jí, že když už, tak kanaďanům, ale rozhodně ne Nizozemcom, které zatím neznám :-D

      Vymazat
  2. Aničko! Díky za skvělý blog! Moc se mi líbí! Hltám každý článek :-) myslím na vás, užívejte si!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peti moc Ti děkuju, to mě těší! :) jak se vám daří prosimtě? :) myslíme na vás!

      Vymazat
    2. Aničko, máme se dobře, díky! Myslela jsem si, že to s dvěma dětma bude náročnější..je to náročné, ale čekala jsem to horší. Nemůžu si stěžovat :-) výhodou je, že Vojta má flexibilní pracovní dobu. Pořád si nemůžu zvyknout, že už nemáme jen Johanku, ale máme DĚTI! Je to zázrak!

      Vymazat
  3. Díky článku jsme měli s dětmi dneska pohodovou procházku :-)neb jsem jsi uvědomila, že důležitější je pohoda při cestě než dosažení nějakého vytčeného velkého cíle ;-). Díky! (Bylo by dobré si to připomenout každé ráno!) Díky Ani!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maru to mám velkou radost!! Opravdu jsi mi teď vykouzlila úsměv na tváři :-) jojo, to máš velkou pravdu.. napíšu to na lísteček na ledničku, abych to hned nezapomněla, díky za tip! Přeju krásný začátek nového týdne celé Tvé rodině :)

      Vymazat
    2. Ondra je venku spokojený, jezdí se na odrážedle,chodí, běhá,neustále povídá...Dorotka asi v 90% neopustí kočár, je sice klidná ale často usíná a pak je dlouhý večer. Dneska to bylo jinak...Dorotka chtěla taky odrážedlo, plastovou motorku, ještě na ní venku nejela, neuměla to...vzali jsme jí, viděla bráchu jak jede, parkrát jsem s ní šla a odrážela jí nožičkama a za chvíli to pochopila...1.5hod vydržela jezdit a chodit, běhat...u ní fakt nevídáné... a to bylo venku nevlídno, foukalo, sněžilo...a kdybych si nepřečetla článek a nerozsvítilo se mi...kdo ví, jak by to dopadlo...ještě jednou díky za hezké odpoledne a i Vám všem hezký a pohodový týden! :)

      Vymazat
    3. Wow, Maru jsi dobrá! vážně, díky, že jsi napsala, moc si toho vážím a ze srdce mě to těší!! :) Dorotka je šikula, že se to tak rychle naučila, kolik jí vlastně je? a Ondrovi? :)

      Vymazat
    4. Dorotce dnes 19měsíců a Ondrovi přes 3.5roku

      Vymazat

Děkuju, že jste si našli čas a chcete okomentovat můj příspěvek.