úterý 23. října 2018

Letní cesta přes... Slovinsko! Část 2.

V minulém článku jsem vám psala o prvních pěti dnech naší cesty po Slovinsku a teď bych vám ráda napsala, co jsme podnikali ty další čtyři dny. Každý den už provázely mírné komplikace, které jsme za pochodu museli řešit, někdy úspěšně, někdy improvizovaně méně úspěšně. 😂No jednou to přijít muselo, ale sami se přesvědčíte, že to nebyly žádné hrůzy. Dvě noci jsme trávili u Bohinjského jezera, další dvě u Bledu a pak už jsme se vydali přes Rakousko zpátky na jih Moravy k mojí mamince.

Bohinjské jezero

Ani jednu noc jsme nespali tam, kde jsem měla v plánu. U Bohinjskeho jezera jsem měla vyhlédnutý kemp přímo u jezera, který byl ale bohužel plný, a tudíž jsme museli hledat mnohem dál, než jsem chtěla, protože tu v blízkosti jiné kempy nejsou, a další ubytování byla plná. Museli jsme zajet až do kempu Danica v Bohinjske Bistrici, který je vzdálený asi 10min cesty autem od jezera.
Napíšu to na rovinu - tento kemp se mi líbil ze všech nejmíň. Byl obrovský, počet lidí jim byl naprosto jedno, prostě si najděte místo a tam si buďte, namačkaní klidně na sobě, ono stejně nemáte jinou možnost, protože v okruhu 20km je všechno plné. Tento přístup provázel už samotné vyřizování ubytování, a to mě fakt naštvalo. Arogantní paní, která by u nás v čr mohla klidně konkurovat úřednicím na úřadu práce (a tím se nechci nikoho dotknout, ale já mám asi smůlu na ty ne moc milé...).
Ale musí se nechat, že kemp byl dobře vybavený - bylo tady několik dětských hřišť přímo v areálu, jeden velký areál se sprchami, záchody, pračkami a sušičkami, umyvadla na nádobí, vše v hojném počtu a udržováno. Druhé sociálky (u kterých jsme měli stan my) teda opravené zatím nebyly, takže to tu nevypadalo moc vábně, ale tak jsme chodili trochu dál k těm hezkým.

Bohinjské jezero

Na celý den jsme se chtěli vydat ke známým vodopádům Savica. Když jsme se v neděli po mši k vodopádům vydali, dostali jsme se jenom k jezeru a dál už stál mladík, který všechna auta otáčel, že je parkoviště nahoře u vodopádů plné a už se tam nikdo nedostane. Měli jsme štěstí a zaparkovali nedaleko od tohoto mladíka, a vydali se po cestě pěšky, s krosnou a kočárkem pro Inůfku. Zjištění, že je na parkovišti ještě spousta volných míst, silnice vůbec není tak úzká, jak mladík naznačoval, a že bychom sem bez jediného problému dojeli a i zaparkovali, mě vedlo k pocitu, že tady prostě nic nebude bez problémů... A taky že ano.

Bohinjské jezero

Kočárek jsme zamkli nedaleko restaurace, která u parkoviště je, zámkem na kolo, ten s sebou nosíme vždycky. S nosítkem jsme se pak vydali ke vstupní bráně k vodopádům. Netušili jsme, že se sem platí vstup, to nás dost překvapilo, ale tak 3e za dospělého není tak hrozné. Pak už vedou schody nahoru až k vodopádům. Celkově jsme to s holkama šli možná půl hodinky + pauza zhruba v půlce. Do půlky šla Majdi sama, ba dokonce jsme měli problém jí stačit. 😅 Tady jsme narazili dokonce na naše známé, tak jsme si aspoň popovídali, zjistili, že jsme ve stejném kempu, tak se domluvili na večer, že se tam potkáme.

pohled od vodopádů Savica na Bohinjské jezero (v dáli)

Když už jsme chtěli pokračovat ve výšlapu, přišla přeháňka - my jsme samozřejmě ráno pláštěnky nechali v kempu, že pršet nebude! ... ještěže je kolem tolik hodných lidí! Nějaký mladý pár nad námi rozdělal svoji deku, tak jsme tu chvilku přečkali a pak už se vydali konečně nahoru. Tady jsme přečkali pod přístřeškem další dvě přeháňky, a když už se to tu vylidnilo a my se chtěli jít k tomu vodopádu vyfotit, udělalo se naší Inůfce zle... A to den nekončí! 😅

Savica vodopády

No tak bez fotky jdeme raději dolů zpátky pro kočárek, aby jsme mohli nechat Inku co nejdřív odpočinout, i když pak už vůbec nevypadala, že by jí něco bylo! 😂 Chichotala se, dělala blbiny a očividně se jí dost ulevilo. Kočárek byl na svém místě, ovšem totálně promočený, což nám nedošlo.. no tak nevadí, Dominik to seběhne dolů pro auto a vyzvedne nás na vrchním parkovišti, abychom už nikam dál s Inůfkou necourali.

Bohinjské jezero
A v tom k nám běží onen známý, že Dominika vezmou dolů autem, aby pro nás mohl přijet, že když viděli ty přeháňky, bylo jim jasné, že jsme museli totálně promoknout (naštěstí ne, ale i tak..) - no prostě úžasné gesto! Oni sami parkovali taky dole, takže to museli sejít, a jet jen kvůli nám ještě nahoru, kde na nás docela dlouho čekali, ale všimli si kočárku, který usoudili, že bude náš. 😅 No tohle bychom nenaplánovali, ani kdybychom chtěli. 😂

Bohinjské jezero

Jelikož Inůfce bylo opravdu dobře, rozhodli jsme se při zpáteční cestě zastavit přímo u Bohinjského jezera a uvařit si tady večeři. Holky si pohrály s kamínkama, nakrmily místní kačeny a byl nádherný západ sluníčka! Takový ten, na který když si vzpomenete, okamžitě se vám vybaví ten pohled a musíte se usmívat. 😇

Bohinjské jezero

Na další dvě noci jsem chtěla do kempu u jezera Bled - taky byl ovšem beznadějně obsazený.. všechny ostatní kempy byly opět 10 a víc minut vzdálené, no tak jsme se rozhodli zkusit maličký kemp Perun Lipce. Jenom jsem se modlila, ať mají místo. Jaké bylo ale naše překvapení, když jsme po příjezdu viděli dohromady možná 5 karavanů a 3 stany! Rozbalili jsme náš přechodný byt, trochu to tu prozkoumali a vydali se ještě na výlet.
Ale něco ke kempu - podle mě byl v pohodě, spousta místa, elektrika, dokonce tu byla wifi (jako v jediném kempu i u nás ve stanu!). 😂 Sociální zázemí bylo odděleno několika schodky, byly tu sprchy i toalety a několik umyvadel na umytí nádobí. Pánské záchody byly ale ve strašném stavu a hned vedle byla otevřená odpadní jímka, takže to tu šíleně smrdělo. Taky z hlediska bezpečnosti to Dominik hodně kritizoval a podle něj to bylo nejhorší zázemí z celé dovolené. Vrchní část kempu, určená ke stanování a kempování, byla hezká, ale toto bylo velké mínus, přitom by stačilo mít tu správce, který opraví, co je potřeba a trochu to tu bude udržovat. Jinak bych ještě zmínila, že kousek od kempu vede trať, takže jsme byli trochu překvapeni, a měli jsme strach, jestli nás vlaky nebudou rušit, ale vůbec ne!

Ještě v podvečer jsme chtěli stihnout soutěsku Vintgar, která je nedaleko kempu. Jedná se o asi nejnavštěvovanější místo Triglavského národního parku, takže je dobře značené, a není problém tu zaparkovat (zadarmo!). Co jsme ale na internetu nenašli, že je možný vstup nejen z městečka Podhom, ale také z druhé strany od Blejske Dobravy.. čili jsme si to úplně zbytečně objížděli, a přitom jsme to měli cca 2min od kempu!
U pokladny jsme zaplatili vstupné a po pár minutách chůze se rozpršelo - tak jsme na stativ hodili pláštěnku a schovali se pod to, ale pršelo tak moc, že jsme zhruba po 10min stativ sbalili a s holkama běželi zpátky k pokladně se schovat. Ještěže je parkoviště tak blízko, a mohli jsme se jít do auta převléct.

Vintgar

Tak tedy soutěska na druhý pokus! 😅 Šli jsme sem docela pozdě (kolem 17h) a doufali, že to stihneme až na konec a zpátky do zavíračky (19h). Majdi šla pěšky, Inůfku jsem měla v nosítku. Celá soutěska měří 1,6km, a jde se po poměrně úzkých chodníčcích, kde se i s nosítkem musíte vyhýbat ostatním, takže jsem moc ráda, že jsme sem šli až takto navečer, protože tu jinak bývají doslova davy! Na konci soutěsky se můžete těšit na 16m vysoký vodopád Šum a druhý vstup sem, tudíž si tu můžete koupit něco na zub, kafe, magnetku apod, což jsme taky využili.

vodopád Šum

Cestou zpět k autu už jsme potkali jen pár lidí, ale paní na pokladně nás uklidnila, že soutěska se nezamyká, takže jsme si to užívali a nijak jsme nespěchali! Nakonec jsme k autu dorazili až kolem 20:30, protože Magdalenka šla celou cestu pěšky sama, fotili jsme se a brali kešku, ale ničemu to nevadilo. Dominik chtěl jet ještě fotit Bledské jezero, tak jsme ho tam jeli zavézt, dali si na parkovišti večeři a pak ho zase nabrali a jeli už společně do kempu.

Bled

Poslední den jsme už moc plánů neměli. Zajeli jsme se okoupat do Bledu a pak jsme si koupili cestu na ostrůvek lodí. Jako zážitek to byl, ne že ne, ale když jsme pak na ostrově zjistili, že vstup do kostela je ještě zpoplatněný, tak jsme se na to vykašlali. Zaplatit za loďku, pak ještě za vstup do kostela, to se rovná pomalu noclehu v hotelu😒. Trošku naštvaně jsme vzali jen kešku a odpluli lodí zpátky.

koupačka v Bledu

Bledské jezero

Ceny (celkově za 9 dnů ve Slovinsku):
Ubytování v kempu Natura Eco Camp (cena za 2 dospělé osoby, auto, stan, na dvě noci) - 60e
Ubytování v kempu Klin Soča (cena za 2 dospělé osoby, auto, stan, elektrika, na tři noci) - 90e
Ubytování v kempu Danica (cena za 2 dospělé osoby, auto, stan, na dvě noci) - 72e
Ubytování v kempu Perun (cena za 2 dospělé osoby, auto, stan, na dvě noci) - 54e
Lanovka na Kanin - 34e a 4e za cestu od Prevala zpátky na Kanin
Praní a sušení v kempu Klin Soča - 10e
Loďka u Bledu - 22e
Soutěska Vintgar - 10e
Jídlo - zhruba 100e
Benzín - celá jedna nádrž padla na cestování po Slovinsku - 60e a na zpáteční cestu jsme tankovali až v Rakousku - dalších 50e
Dálniční známka na zpáteční cestu po Rakousku - 9e


Celková suma za dovolenou (17 dní):
Benzín - 190euro
jídlo - 220e
ubytování - 320e
parkování, dálnice - 76e
lanovka a loďka - 56e
praní - 10e
pojištění celé rodiny - cca 38e (1000kč)

Zpáteční cesta přes celé Rakousko až k Hodonínu měla trvat cca 5,5h, a tak jsme se ráno v klidu sbalili a vyjeli. Na oběd jsme zastavili uvařit si v Rakousku, ale nic moc hezkého zrovna poblíž nebylo, takže jsme nakonec vařili jenom na malém parkovišti u silnice. 😂 A to jsme plácek hledali cca 30min. Holky to zvládaly krásně, k babičce jsme dorazili kolem 20h, ale pro příště bych asi volila cestu až na večer, aby v autě spaly, a my mohli třeba ten den ještě podniknout nějaký výlet. Cesta nám přišla až příliš roztahaná, na to, že to nebylo ani 6h v autě, jeli jsme to celý den v podstatě.

Ve vedlejším okně už mám rozepsaný seznam věcí, které jsme s sebou vezli, ale napište mi, jestli máte ještě nějaké další dotazy k cestě. Budu ráda za zpětnou vazbu od vás! 😇
A zajímalo by mě - plánujete dovolenou dopředu, máte třeba už několik měsíců předem koupené ubytování, nebo to řešíte spíš na poslední chvíli, jako my? 😉

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuju, že jste si našli čas a chcete okomentovat můj příspěvek.