neděle 21. července 2019

Sami na Slovensku


Po roce zase sami dva. Jen já a on.. Holky odjely na prázdniny k babičkám (děkujeme!) a my jsme se vydali na Slovensko, s cílem užít si těch pět dnů na maximum. 



První noc jsme zakempili u Oravské přehrady v kempu Stará Hora. Hezký výhled, ale zázemí jen jedno na celý kemp, sprchy dokonce placené zvlášť, na to nejsme zvyklí. Hluční sousedé k tomu, ideální první noc!




Paradoxně vstáváme dřív, než s holkama, ale ono je to fakt těžký, když vaše děti vstávají mezi 9-10h. Loni jsme v hotelu vstávali kvůli snídani, která byla hrozně brzo ráno, tentokrát nás probouzí paprsky slunce, ale řekněme si to upřímně – obojí má své kouzlo!


Teď máme v plánu Roháče. Byli jsme tu před třemi lety s 4m Magdalenkou a s úsměvem vzpomínám na chvíle s Majdi v šátku, kdy nás všichni zastavovali a usmívali se na ni 😊 
Neděle byla využitá do poslední minuty. Ráno jsme se sbalili z kempu a vyrazili směr Zuberec na mši. Při cestě jsme si v jedné obci všimli, že se schází lidi ke kostelu, a tak jsme to stihli o hodinu dřív, což bylo super, protože v Zuberci bychom cca hoďku na mši čekali 😊 Nakoupili jsme si v Lidlu na oběd, odjeli na parkoviště Pod Spálenou, kde jsme si uvařili, pojedli a vyvezli se lanovkou do Salatinské doliny. Pak nás čekala 8h túra přes Predný Salatin, Salatin a Spálenou, odkud jsme si trasu zkrátili do Spálené doliny, k Roháčskému vodopádu, a přes Roháčskou dolinu zpátky na parkoviště. Při čelovkách jsme zvládli i koupačku ve Studeném potoce (to jméno je opravdu na místě, voda byla tak ledová, že v ní nebylo možné ani stát, jak to bolelo, ale po celodenní túře, lození po vrcholcích, po lanech, po skalách a kamení, to bylo fakt potřeba…). 



No a přespání jsme měli „povoleno“ přímo na parkovišti, takže jsme si jen upravili auto ke spaní a ráno se probouzeli s takovýmto krásným výhledem do přírody.


Musím přiznat, že túra to byla překrásná! Na začátku jsme si teda pěkně mákli, ale ten prvotní výstup nás aspoň zahřál. Dominik mě stále ujišťoval, že to nejhorší máme za sebou, no omyl… Když jsme v jeden moment stanuli před skalou, na které byly řetězy, Dominik s krosnou, já s batohem, oba už poměrně znavení, a já se svým strachem z výšek a skal jsem v tu chvíli věděla, že cesta zpátky by byla snad ještě náročnější, takže nezbývalo, než se vyhecovat a přelézt to.. no stát na šikmém kameni, kdy pod vámi nic není a ručkovat po řetězu zní sice jako dobrá story, ale ne když nemáte rádi výšky… když jsem pak „přistála“ na o něco širším chodníčku, klepala jsem se jak ratlík. Tohle bylo moje absolutní maximum, vlastně to bylo už něco za hranou, ale prostě jsme museli dál. O naší zkratce do Spálené doliny pak řeknu asi jen tolik, že jsem část lezla v sedě, prostě se šoupala po zadku, abych se rukama mohla přidržovat skal a trávy kolem, protože tohle neustát znamenalo spadnout dost hluboko.. Ale jít po oficiální cestě znamenalo další řetězy a skály, a já už bych to asi nedala. Ano, občas člověk bohužel netuší, jak náročné ty trasy jsou.. Šli jsme to dostatečně pomalu a opatrně, ale čím to, že v dětství člověk lozil po stromech, dělal mnohem větší hlouposti a teď v dospělosti má takový strach? Jsem jen neskutečně vděčná Dominikovi, že mi při všem je takovou oporou a pomocí, že poslouchá i moje nadávky, a po těch náročných úsecích mě prostě obejme a dá mi pusu, to je to nejvíc, protože vím, že se na jeho pomoc můžu spolehnout.


U Roháčského vodopádu jsem se mohla už uvolnit, protože nás čekala jen krátká cesta dolů k autu a mohla jsem si to celé v hlavě přehrát, poděkovat Bohu za jeho ochranu a vychutnávat si krásu vodopádu. Byl to náročný, ale překrásný den!


Další den jsme se přesunovali do Terchové, kde jsme také už před třemi roky byli, ale tehdy se nám nepodařilo pokořit Jánošikovy diery, protože hrozně pršelo, mně se to klouzalo a s 4m Magdalenkou v šátku jsme nechtěli riskovat pád. Tentokrát také nebydlíme v apartmánu, ale přesouváme se do jediného kempu v okolí – kemp Belá. Za noc pro dvě osoby, stan a auto zaplatíte cca 13,5e což je naprosto luxusní cena! Nejde mi teda do hlavy, že se platí zvlášť sprcha (0,50e) a ještě ji máte na omezenou dobu, ale nízká cena kempu se musí někde odrazit :-D Jinak je to kemp svým vybavením a zázemím jeden z nejlepších, co jsme zatím navštívili 😊

Na oběd jsme museli zastavit stejně jako před třemi roky v Salaši, kde měli ty nejlepší halušky, jaké jsme kdy jedli! Opravdu doporučuju zastavit se tady, pokud jedete kolem – je tu parádní hřiště, výhledy do okolí, skvělé jídlo a ještě se můžete podívat na výrobu sýrů, ochutnat a spoustu lokálních dobrot i nakoupit! 


Na odpoledne jsme si naplánovali teda Jánošikovy diery, byť jsme od zaparkovaného auta odcházeli cca v 17h, a to se už většina turistů naopak vracela, ale aspoň jsme se nemuseli vyhýbat davům 😊 Trasa je to krásná, chvílema žebříky, občas lano na přidržení, a opravdu stojí za to se sem podívat! 😊 Nás pak už poměrně tlačil čas, takže jsme došli jen k rozcestí Pod Tesnou Rizňou, otočili se a šli stejnou cestu i zpátky. Jednak se začalo stmívat, ale pak hlavně začalo pršet, ale i tak jsme to pomalu a opatrně zvládli a užili si to i s focením!



Další den jsme se vydali na celodenní túru. Lanovka nás vyvezla z Vrátné a my jsme se mohli projít přes Snilovské sedlo na Chleb, Steny, Poludňový grúň až k Chrbátu Stohu, pak po žluté na rozcestí Medziholie, dál po modré do Sedla Medzirozsutce a dál po modré Pod Tanečnicu až Pod Tesnou Rizňou, kde jsme předchozí den svou trasu ukončili. Abychom nešli stejnou trasu, vydali jsme se dál po zelené do Sedla Vrchpodžiar a do obce Štefanová, kde nám 8min předtím odjel poslední autobus k autu.. no nevadí.. líná huba, nebo jak se to říká.. prostě jsem odchytla první dva páry, které stály u svých aut na parkovišti a zeptala se, jestli by nás nesvezli aspoň na rozcestí Nové Doliny, abychom se aspoň o něco málo přiblížili k autu, ale jeden pár nám rovnou navrhl, že nás hodí až a k autu, že to bude ještě pěkný kus a my máme zdá se po dnešku dost 😊 no měl pravdu a díky Bohu za to, protože to bylo ještě opravdu daleko! 



Celkem jsme během té 8h túry ušli 33 400 kroků, což je nejvíc za tuto dovolenou a jsem na nás náležitě hrdá! Jsme o několik odstínů červené výraznější, o několik kešek bohatší, o dost unavenější, ale o 150% spokojenější!




Na poslední noc se přesouváme cca hoďku autem, do Súlova, kde jsou nádherné skály. V kempu jsme se ubytovali poměrně brzo, bylo sotva něco po poledni, uvařili jsme si oběd, roztáhli stan i všechny věci, protože bylo v plánu jít jen poměrně krátkou trasu s keškama. No jako na začátek vedla trasa přímo od kempu krásně lesem až do vesnice Vrchteplá, kde jsme si zašli na pivko. To byla ta dobrá část, jenže odsud měla zpátky do Súlova vézt trasa s 14ti keškama, která vypadala, že vede po turistické značce hezky údolím. Bohužel/Bohudík tomu tak nebylo a tato trasa vedla naopak VEDLE této turistické, po hřebeni. Tak jsme se vydrápali do šíleného kopce přímo za nosem, bez jakékoliv cestičky a doufali, že jdeme správně. Že jsme správně jsme pochopili nahoře, protože kousek od nás vedla nádherně vyšlápnutá cesta až nahoru, no tak jsme si aspoň mákli no 😊 Po hřebeni jsme sbírali kešky a kochali se nádhernými výhledy do okolí. 


Jako musí se nechat, že to byla rozhodně zajímavější cesta, než jít jen tu turistickou údolím, ale zhruba v půlce jsem dost znervózněla při pohledu na hodinky. Dlouho nám trvalo vydrápat se nahoru a pak jsme ani nijak nespěchali v domnění, že máme času dost. Ve 20h jsme byli sotva v půlce trasy i v půlce kešek, takže jsme museli pořádně přidat do kroku, abychom dolů nemuseli za tmy, protože listí mi hodně podkluzovalo a zrovna tady to byly opravdu prudké strže, tady nechcete udělat špatný krok ani na jednu stranu. Navíc cesta byla šlápnutá sice hezky, ale po setmění bychom ji těžko hledali. Ke konci se naštěstí Dominik podíval do mobilu a zjistil, že ona vyšlápnutá cesta vede přímo do lomu, takže jsme zavčas odbočili na jinou cestu a dostali se dolů líp. Kupodivu se šlo poměrně dobře díky kořenům a kamenům na cestě, takže bez větších obtíží jsme sešli cca ve 22h dolů k silnici a pak po silnici až do kempu, kde jsme si udělali za odměnu špekáčky. 


Poslední noc byla mnohem poklidnější, než ty ostatní, v kempu bylo úplné ticho, bylo nás tu jen pět stanů, všechno Češi. Ráno jsme vstávali brzo, abychom se sbalili a vyrazili pro holky k babičce, protože ty měly v noci horečky, ale naštěstí jim nic víc nebylo a ráno byly obě už v pořádku.

Už teď se nemůžu dočkat naší společné dovolené na přelomu července/srpna, tohle bylo takové zahřívací kolo 😊 

A teď mi prosím napište, kam se letos chystáte vy, a jestli jsme aspoň někoho loni nalákali na stanování!! 😇


1 komentář:

  1. Turecko, Řecko, Albánie, Černá Hora
    Spali jsme, kde se nám zrovna večer zalíbilo ve velkém autě s vyndanými dvěma zadními řadami sedaček na nafukovací matraci, protože na karimatky už jsme moc staří a stanovat nás nebaví. :-)
    Nepřestávám obdivovat Vaše krásné fotky a blahopřeju k ochotným prarodičům.
    Katka

    OdpovědětVymazat

Děkuju, že jste si našli čas a chcete okomentovat můj příspěvek.